1. Znovu pak začal vyučovat u jezera. Shromáždil se k němu tak obrovský zástup, že nastoupil do lodi na jezeře a posadil se. Celý ten zástup byl na břehu
2. a on je v podobenstvích učil o mnoha věcech. Ve svém vyučování jim řekl:
3. „Slyšte: Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval.
4. A jak rozséval, některá semena padla podél cesty a přiletěli ptáci a sezobali je.
5. Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla dost země, a ihned vzešla, protože země neměla hloubku.
6. Když pak vyšlo slunce, spálilo je, a protože neměla kořen, uschla.
7. Jiná zas padla do trní, a když trní vyrostlo, udusilo je, takže nevydala úrodu.
8. Ještě jiná však padla na dobrou půdu, vzešla, vzrostla a vydala úrodu – některé dalo třicetinásobek, jiné šedesátinásobek a jiné stonásobek.“
9. Potom dodal: „Kdo má uši k slyšení, slyš.“
10. Jakmile byl o samotě, ti, kdo byli s ním, se ho spolu s Dvanácti ptali na ta podobenství.
11. „Vám je svěřeno tajemství Božího království,“ odpověděl jim, „ale těm, kdo jsou vně, se to všechno děje v podobenstvích,
12. aby ‚hleděli a hleděli, ale nechápali, poslouchali a slyšeli, ale nerozuměli, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno.‘“
13. Tehdy jim řekl: „Vy to podobenství nechápete? A jak porozumíte všem ostatním podobenstvím?
14. Rozsévač rozsévá Slovo.
15. Ti, kterým se rozsévá Slovo podél cesty, jsou tito: Jakmile uslyší, ihned přichází satan a bere Slovo, které do nich bylo zaseto.
16. Ti, kterým se seje na skalnatou půdu, jsou pak tito: Jakmile uslyší Slovo, hned je s radostí přijímají,
17. ale nemají v sobě kořen a jsou nestálí. Když potom kvůli Slovu nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadají.
18. Další jsou ti, kterým se seje do trní: To jsou ti, kteří slyší Slovo,
19. ale pak přicházejí starosti tohoto světa, oklamání bohatstvím a chtivost po dalších věcech a dusí Slovo, takže se stává neplodným.
20. A pak jsou ti, u kterých se seje na dobré půdě: Slyší Slovo, přijímají je a přinášejí úrodu – jeden třicetinásobnou, jiný šedesátinásobnou a jiný stonásobnou.“
21. Dále jim řekl: „Přináší se snad lampa, aby ji postavili pod vědro nebo pod postel? Nemá se postavit na svícen?
22. Není totiž nic skrytého, co by nemělo být zjeveno, ani nic tak utajeného, aby to nevyšlo najevo.
23. Má-li kdo uši k slyšení, slyš!“
24. Řekl jim také: „Dávejte pozor na to, co posloucháte. Jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno a ještě vám bude přidáno.
25. Tomu, kdo má, bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.“
26. Potom řekl: „Boží království působí, jako když člověk hodí zrno na zem.
27. Spí a vstává ve dne i v noci a to zrno klíčí a roste, a on ani neví jak.
28. Země totiž plodí úrodu sama od sebe – nejdříve stéblo, potom klas a potom zralé obilí v klasu.
29. A když úroda dozraje, ihned se chopí srpu, protože nastala žeň.“
30. Řekl také: „K čemu přirovnáme Boží království? Jakým podobenstvím ho představíme?
31. Je jako zrnko hořčice, které když je zaseto do země, je nejmenší ze všech semen na zemi.
32. Jakmile je však zaseto, roste, až je větší než všechny byliny, a vypouští mohutné větve, takže i ptáci mohou hnízdit v jeho stínu.“
33. Přinášel jim Slovo v mnoha takových podobenstvích, nakolik byli schopni rozumět.
34. Nemluvil k nim jinak než v podobenstvích, ale svým učedníkům všechno v soukromí vysvětloval.
35. Večer onoho dne jim řekl: „Přeplavme se na druhou stranu.“
36. Opustili tedy zástup a vzali ho, jak byl, na loďku. Byly s ním i jiné loďky.
37. Tehdy se strhla veliká větrná bouře. Vlny se valily na loď a ta se už naplňovala vodou.
38. On ale spal na polštáři na lodní zádi. Vzbudili ho tedy: „Mistře, nezajímá tě, že umíráme?“
39. Když se probudil, okřikl vítr a přikázal vlnám: „Tiše, klid!“ Vítr se utišil a nastal naprostý klid.
40. „Proč se tak bojíte?“ řekl jim pak. „Ještě pořád nemáte víru?“
41. Byli z toho úplně vyděšení. „Kdo to vůbec je?“ ptali se jeden druhého. „Vždyť ho poslouchá i vítr a vlny!“