9. Jím dobrořečíme Pánu a Otci, jím také zlořečíme lidem stvořeným k Boží podobě.
10. Ze stejných úst vychází žehnání i proklínání. Bratři moji, tak to nemá být!
11. Chrlí snad pramen ze stejného ústí sladkou i hořkou vodu?
12. Může snad, bratři moji, fíkovník plodit olivy anebo vinná réva fíky? Stejně tak solný pramen nevydává sladkou vodu.
13. Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať to prokáže svými skutky – ušlechtilým životem ve vlídné moudrosti.
14. Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě.
15. To není moudrost přicházející shůry, ale ta pozemská, pudová a ďábelská.
16. Kde je totiž závist a svárlivost, tam vzniká nepokoj a kdejaká špatnost.
17. Moudrost, která je shůry, je ale především čistá, dále pokojná, vlídná, povolná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nestranná a nepokrytecká.