10. To pokolení se mi zošklivilo a řekl jsem:‚Nerozumí sami sobě,ani nechápou mé cesty.
11. Proto jsem v hněvu přísahal,že nedosáhnou odpočinku,který jsem jim připravil.‘“
12. Dejte si tedy pozor, bratři, aby se ve vás neuhnízdilo zlo a nevěra, které by vás odváděly od živého Boha.
13. Zkoumejte se každý den, dokud je k tomu příhodná chvíle, aby se někdo z vás nezatvrdil zaslepující a mámivou svůdností hříchu.
14. Máme podíl na všem, co náleží Kristu, když setrváme do konce v počáteční důvěře. Ale vraťme se ke slovům:
15. „Když dnes zaslechnete Boží hlas,nezatvrzujte se vzpurně proti němu.“
16. Kdo se to vlastně vzbouřil, když zaslechl Boží hlas? Ti, které Mojžíš vyvedl z Egypta.
17. A koho měl Bůh v ošklivosti po čtyřicet let? Ty neposlušné, kteří pak zahynuli na poušti.
18-19. Přísahal jim, že nedosáhnou odpočinku, který jim připravil. Nemohli ho dosáhnout pro nevěru.