12. Po tomto projevu celé shromáždění ztichlo a vyslechlo zprávu Barnabáše a Pavla o tom, jaké divy a nadpřirozené věci konal Bůh jejich prostřednictvím mezi pohany.
13. Když skončili, ujal se slova Jakub: „Bratři, chtěl bych něco říci.
14. Slyšeli jsme Šimonovu zkušenost: sám Bůh to byl, kdo poprvé promluvil k pohanům a přijal je mezi svůj lid.
15. To plně souhlasí se slovy proroka:
16. ‚Vrátím se a obnovím svůj příbytek,který je v rozvalinách,znovu budu bydlet s vámi.
17. Potom mne naleznou i pohané,kterým budete hlásat moje jméno.‘To říká Bůh,
18. který nyní koná,co slíbil už před věky.
19. Nenakládejte tedy na pohany, kteří uvěřili v Boha, zbytečná břemena.
20. Napišme jim, aby zachovávali jen základní pravidla: ať se vyhýbají všemu, co souvisí s modloslužbou, mravní nezřízeností, a ať nejedí maso s krví ani samotnou krev.
21. Vždyť Mojžíšův zákon se už odedávna vyučuje každou sobotu v synagogách a má dost horlivých zastánců.“
22. S tím celé shromáždění souhlasilo. Vybrali z vedoucích bratří dva muže. Ti měli v Antiochii vyřídit vše, na čem se v Jeruzalémě usnesli. Byli to Juda zvaný Barsabáš a Silas.