5-6. Někdo zase činí rozdíl mezi dny v týdnu, zatímco pro jiného je den jako den. Důležité je, aby v těchto věcech každý jednal podle svého přesvědčení a s touhou oslavit Boha.
7-8. Vždyť nikdo z nás nežije ani neumírá jen pro sebe.
9. Proto Kristus zemřel a zase vstal, aby si podmanil vše živé i mrtvé. Tak tedy v životě i ve smrti náležíme jemu.
10. Proč tedy odsuzovat bratra a pohrdat jím? Všichni se přece budeme muset postavit před Boží soud.
11. Vždyť je psáno:„Každé koleno přede mnou poklekne,každý jazyk mě bude velebit.“
12. Každý sám za sebe bude skládat účty Bohu.
13. Nechte už tedy vzájemného kritizování; raději se mějte na pozoru, aby váš bratr neklopýtl a nepadl vaší vinou.
14-16. Vím a jsem o tom plně přesvědčen – tak mi to dal poznat Ježíš, že nic není nečisté samo o sobě. Nečistými se stávají věci jen tomu, kdo je za nečisté považuje. Ale rozhodujícím hlediskem ať je vždy láska. I když nám svědomí v tom či onom nebrání, důležitější je nepohoršit bratra. Co samo o sobě ještě není špatné, může vyvolat špatnou odezvu.
17. V Božím království nejde přece o jídlo a pití, ale o spravedlnost, pokoj a radost, jak je dává Duch svatý.
18. Kdo v tomto duchu slouží Kristu, líbí se Bohu a váží si ho i lidé.
19. Usilujme tedy především o to, co slouží všem k pokoji a ke vzájemnému duchovnímu prospěchu.
20. Nepoškozujme Boží dílo kvůli podružnostem a vyhýbejme se všemu, co by mohlo oslabit víru bratra.
21. Je lepší odepřít si, co vadí mému bratru, než někoho zranit.
22-23. Své přesvědčení však nezrazujme; Bůh o něm ví. Budeme šťastni a bez výčitek, když uposlechneme hlas svého svědomí. Neřídit se jím a zapřít své přesvědčení je hřích.