8. Bůh je ranil slepotou,takže mají oči –a přesto nevidí,mají uši –a přesto neslyší,slepí a hluší jsou až dodnes.
9. A David říká v jednom svém žalmu:„Jejich blahobyt ať je jim osidlem a kamenem úrazu.
10. Zatmi jim zrak,ať nevidí a pod břemenem stále se hrbí.“
11. Ptám se tedy: Je snad smyslem jejich klopýtnutí, aby padli nadobro? V žádném případě!
12. Jejich pád však umožnil záchranu pohanů, a to má probudit u židů zdravou žárlivost. Oč větším požehnáním pro svět bude návrat Izraele k Bohu, když jeho úpadek znamenal už takové dobrodiní!
13. Proto vám, bývalým pohanům, sloužím tak horlivě,
14. abych vyvolal žárlivost u svých soukmenovců a alespoň některé tak zachránil.
15. To, že se ocitli v nepřátelském táboře, přineslo světu smíření s Bohem. A což teprve, až je Bůh znovu přijme! To bude přímo vzkříšení z mrtvých!
16. Co vyrostlo ze svatých kořenů, je rovněž svaté.
17. Jestli byly některé větve ze svatého stromu ulomeny a vy, jako plané větve, naroubováni na jejich místo,
18. nevypínejte se nad větve původní. Nezapomeňte, že kořen nese vás a ne naopak!
19. Říkáš: „Byly přece ulámány, abych já mohl zaujmout jejich místo.“
20. Máš pravdu, byly ulámány kvůli své nevěře a ty rosteš na jejich místě díky své víře. To však měj za důvod spíš k pokoře než k domýšlivosti.