12. Jejich pád však umožnil záchranu pohanů, a to má probudit u židů zdravou žárlivost. Oč větším požehnáním pro svět bude návrat Izraele k Bohu, když jeho úpadek znamenal už takové dobrodiní!
13. Proto vám, bývalým pohanům, sloužím tak horlivě,
14. abych vyvolal žárlivost u svých soukmenovců a alespoň některé tak zachránil.
15. To, že se ocitli v nepřátelském táboře, přineslo světu smíření s Bohem. A což teprve, až je Bůh znovu přijme! To bude přímo vzkříšení z mrtvých!
16. Co vyrostlo ze svatých kořenů, je rovněž svaté.
17. Jestli byly některé větve ze svatého stromu ulomeny a vy, jako plané větve, naroubováni na jejich místo,
18. nevypínejte se nad větve původní. Nezapomeňte, že kořen nese vás a ne naopak!
19. Říkáš: „Byly přece ulámány, abych já mohl zaujmout jejich místo.“
20. Máš pravdu, byly ulámány kvůli své nevěře a ty rosteš na jejich místě díky své víře. To však měj za důvod spíš k pokoře než k domýšlivosti.
21. Když Bůh neušetřil větve původní, tím spíš by neušetřil tebe.
22. Máš v tom vidět důkaz jeho přísnosti, ale zároveň i dobroty: přísnosti k odpadlým a dobroty k tobě – pokud ovšem zůstaneš věrný. Jinak odřízne i tebe.
23-24. A stejně i židé, vrátí-li se k Bohu, budou naroubováni zase zpět. Bude to tím snadnější, že Bůh je vlastně jen vrátí na jejich původní místo.Nemělo by vám zůstat tajemstvím, bratři, jaké úmysly má Bůh s Izraelem,