12. A v tom není rozdíl mezi židem a jinověrcem. Všichni mají jednoho a téhož Pána a ten je stejně štědrý ke všem, kdo se k němu obracejí.
13. Je přece psáno, že každý, kdo ho bude vzývat, bude zachráněn. Každý!
14. Vzývat ho může ovšem jen ten, kdo v něj uvěřil: uvěřil jen ten, kdo o něm slyšel; slyší jen tehdy, když bude někdo mluvit;
15. a mluvit o něm – k tomu právě Bůh posílá nás. Vždyť víte, co je psáno v Písmu: „Vždy vítán je, kdo dobrou zprávu nese!“
16. Skutečnost je ovšem taková, že ne všichni tu zprávu uvítali. Vždyť už Izajáš si stěžuje: „Pane, kdo uvěřil tomu, co jsme hlásali?“
17. Věříme-li my, je to proto, že jsme Kristovo poselství přijali.
18. Pokládám však otázku: Což snad Izraelci neslyšeli stejné poselství? Jistě slyšeli.
19. Nepochopili je snad? ptám se dál. Už Mojžíš říkal:„Budete jednou žárlit na ty, kterými pohrdáte,a hněvat se na ně, národe nechápavý!“
20. A Izajášovými ústy říká Bůh:„Dal jsem se nalézt těm, kdo mne nehledali,a poznat jsem se dal těm, kdo se o mne nestarali.“
21. O Izraelcích však mluví jako o lidu neposlušném a vzpurném.