kapitoly

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
  7. 7
  8. 8
  9. 9
  10. 10
  11. 11
  12. 12
  13. 13
  14. 14
  15. 15
  16. 16

Nový Zákon

Římanům 10 Slovo na Cestu (SNC)

1. Bratři, denně prosím Boha za Izraelce, aby si uvědomili svůj omyl.

2. Musí se jim přiznat, že o Boží přízeň horlivě usilují, ale mají klapky na očích.

3. Nepochopili ospravedlnění v tom způsobu, jak je nabízí Bůh, a proto je odmítají a chtějí si je vydobýt sami.

4. Zákon je měl přece přivést ke Kristu, který je vrcholem a dává bezúhonnost tomu, kdo věří.

5. Mojžíš řekl, že člověk získá život plněním zákona; říkejme tomu ospravedlnění cestou zákona.

6. Ospravedlnění cestou víry je však něco jiného. Klíč k životu není třeba hledat v nadpozemských výšinách,

7. ani pracně dobývat z hlubin země. Vše potřebné již za nás udělal Kristus.

8. Každý člověk má ten klíč na dosah, má ho ve svém srdci: je to víra, kterou hlásáme.

Kristus – kámen urážky pro mnohé

9. Jestliže tedy Krista vyznáváš jako Pána a opravdu věříš, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, jsi zachráněn.

10. Kdo věří, ten je před Bohem spravedlivý a jako takový, hlásí-li se k tomu veřejně, je u něho v milosti.

11. Bible přece říká: Kdo mu uvěří, nebude zklamán.

12. A v tom není rozdíl mezi židem a jinověrcem. Všichni mají jednoho a téhož Pána a ten je stejně štědrý ke všem, kdo se k němu obracejí.

13. Je přece psáno, že každý, kdo ho bude vzývat, bude zachráněn. Každý!

14. Vzývat ho může ovšem jen ten, kdo v něj uvěřil: uvěřil jen ten, kdo o něm slyšel; slyší jen tehdy, když bude někdo mluvit;

15. a mluvit o něm – k tomu právě Bůh posílá nás. Vždyť víte, co je psáno v Písmu: „Vždy vítán je, kdo dobrou zprávu nese!“

16. Skutečnost je ovšem taková, že ne všichni tu zprávu uvítali. Vždyť už Izajáš si stěžuje: „Pane, kdo uvěřil tomu, co jsme hlásali?“

17. Věříme-li my, je to proto, že jsme Kristovo poselství přijali.

18. Pokládám však otázku: Což snad Izraelci neslyšeli stejné poselství? Jistě slyšeli.

19. Nepochopili je snad? ptám se dál. Už Mojžíš říkal:„Budete jednou žárlit na ty, kterými pohrdáte,a hněvat se na ně, národe nechápavý!“

20. A Izajášovými ústy říká Bůh:„Dal jsem se nalézt těm, kdo mne nehledali,a poznat jsem se dal těm, kdo se o mne nestarali.“

21. O Izraelcích však mluví jako o lidu neposlušném a vzpurném.