21. Ježíš odešel do týrského a sidónského kraje.
22. Jedna obyvatelka těchto pohanských končin za ním přišla a prosila: „Slituj se nade mnou, Pane, ty očekávaný Králi! Moje dcera je posedlá démonem a velmi trpí!“
23. Ale on na to nic neříkal.Jeho učedníci na něho naléhali: „Udělej s ní něco, vždyť za námi stále volá!“
24. Tu se obrátil k té ženě a řekl jí: „Byl jsem poslán pomoci židům a ne pohanům.“
25. Ale ona přišla až k němu, klaněla se mu a prosila: „Pane, pomoz mi!“
26. „Není správné brát chléb dětem a házet ho štěňatům!“ řekl.
27. Ona odpověděla: „Máš pravdu, ale štěňata dostávají zbytky ze stolů svých pánů.“
28. „Ženo,“ řekl jí Ježíš, „máš velikou víru, tvoje přání je splněno!“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.
29. Pak se Ježíš vrátil a vystoupil na pahorek u jezera.
30. Spousta lidí se k němu začala scházet a měli s sebou chromé, zmrzačené, slepé, němé a jinak postižené. Pokládali je před něj a on je uzdravoval.
31. Jaký div! Němí mluví, chromí chodí, zmrzačení jsou zdrávi a slepí vidí. Okolostojící nad tím žasli a vzdávali díky Bohu.
32. Ježíš zavolal svoje učedníky a řekl jim: „Je mi těch lidí líto, vždyť tu jsou se mnou tři dny a nemají už nic k jídlu. Nechci je nechat odejít hladové, vždyť by ani nedošli domů!“
33. Učedníci odpověděli: „Kde v takové pustině vezmeme chléb pro tolik lidí?“
34. „Kolik jídla máte s sebou?“ zeptal se Ježíš.„Sedm chlebů a několik ryb,“ odpověděli učedníci.