11. Když se o Ježíšově příchodu dověděli tamější farizejové, přišli k němu a začali na něj dotírat:„Udělej nějaký zázrak! Prokaž se nějakým božským znamením, a pak ti uvěříme.“
12. „Kolik zázraků a znamení byste ještě chtěli?“ povzdechl si Ježíš. „Stejně byste ani potom neuvěřili.“
13. Nechal je, nastoupil s učedníky znovu do loďky a pluli jinam.
14. Protože se zapomněli postarat o doplnění zásob, měli s sebou jen jednu chlebovou placku.
15. Během plavby jim Ježíš vážně kladl na srdce: „Dejte si pozor na farizejský a herodovský kvas!“
16. Tu si uvědomili, že nemají dost chleba. Neřešitelná situace!
17. Ježíš zaslechl, co je znepokojuje. „Co se staráte o jídlo? Ještě pořád vám nic nedošlo? To jste tak nechápaví?
18. ‚Oči mají a nevidí, uši mají a neslyší.‘ Cožpak si nic nepamatujete?
19. Co těch pět tisíc, které jsem nasytil pěti chleby? A kolik košů jste nasbírali?“ „Dvanáct,“ odpověděli.
20-21. „A když jsem nasytil čtyři tisíce pouhými sedmi chleby, kolik ještě zbylo? Vzpomínáte si?“ „Sedm plných košů,“ přiznali. „Tak vidíte – ještě vám to nestačí?“
22. Když dorazili do Betsaidy, přivedli k němu slepce s prosbou, aby ho svým dotekem uzdravil.
23. Ježíš ho vzal za ruku a vyvedl za vesnici. Tam se nasliněnými prsty dotkl očí slepce a zeptal se:„Vidíš něco?“
24. Muž se rozhlédl a zvolal: „Ano, vidím lidi, ale nejasně; vypadají jako chodící stromy!“
25. Ježíš se ještě jednou dotkl jeho očí. Když se muž znovu podíval kolem sebe, viděl všechno jasně; jeho oči byly uzdraveny.
26. Ježíš ho poslal domů se slovy: „Přes vesnici raději nechoď a nikomu to neříkej.“
27. Potom Ježíš se svými učedníky opustil Galileu a procházel vesničkami v okolí Césareje Filipovy, na úpatí pohoří Hermonu. Cestou se svých učedníků zeptal: „Za koho mne lidé považují?“
28. „Někteří se domnívají, že jsi Jan Křtitel, jiní říkají, že jsi Elijáš nebo jiný velký prorok.“
29. „A za koho mne považujete vy?“ otázal se dále. „Ty jsi ten zaslíbený král – Kristus,“ zvolal Petr.