19. Večer Ježíš s učedníky opustil město.
20. Když šli ráno zase kolem toho fíkovníku, viděli, že je úplně suchý.
21. Petr si vzpomněl na včerejší příhodu.„Mistře, ten fíkovník, který jsi odsoudil, uschl!“
22. „To vás překvapuje?“ usmál se Ježíš. „Boží moc je daleko větší.
23. Když budete věřit Bohu – a myslím to smrtelně vážně – a řekli byste této hoře: ‚Zvedni se a padni do moře,‘ ta hora to udělá. Musíte jen věřit bez nejmenší pochybnosti.
24. Pamatujte si: budete-li za něco prosit ve svých modlitbách s pevnou vírou, že vaše prosba bude naplněna, pak se tak určitě stane.
25. Ale když se modlíte, odpusťte nejdříve tomu, proti komu něco máte, aby i váš nebeský Otec mohl odpustit vám.
26. Jestliže ve vás zůstane hněv, ani Bůh vám nepromine vaše provinění.“
27. Přišli zase do Jeruzaléma. Když Ježíš procházel chrámem, zastavili ho zástupci představenstva chrámu
28. „Od koho máš pověření k takovým činům? Kdo tě k tomu zmocnil?“
29. „Já se vás také zeptám na jednu věc,“ opáčil Ježíš. „Když mi odpovíte, řeknu i já, od koho mám tu moc.
30. Povězte mi: Byl Jan Křtitel skutečně poslán od Boha, nebo si to vymyslel?“
31. Dali hlavy dohromady: „Odpovíme-li, že od Boha, pak nám řekne, proč jsme mu tedy neuvěřili.