11. Učedníci jim však nevěřili a považovali jejich zprávu za výplod fantazie.
12. Petr se však přece jen rozběhl ke hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl jen odložená plátna. Vrátil se a nemohl pochopit, co se stalo.
13. Jiní dva Ježíšovi učedníci šli toho dne do městečka Emauzy, nedaleko Jeruzaléma.
14. Cestou spolu hovořili o událostech posledních dnů.
15. Byli zabráni do rozhovoru, takže skoro ani nezpozorovali, že se k nim někdo přidal; byl to Ježíš.
16. Ale oni, jako by měli mlhu před očima, nepoznali ho,
17. ani když se s nimi dal do řeči: „O čem to mluvíte, že jste tak smutní?“ Zastavili se
18. a jeden z nich, Kleofáš, mu řekl: „Jdeš z Jeruzaléma a nevíš, co se tam teď o svátcích stalo?“
19. Ježíš chtěl, aby mu to vyprávěli, a tak pokračovali: „Cožpak jsi nic neslyšel o Ježíši z Nazaretu? O tom prorokovi, který tak mocně kázal a dělal zázraky? Bůh stál při něm a lidé ho měli v úctě.
20. A toho muže velerada odsoudila k smrti a byl ukřižován!
21. My jsme doufali, že on je ten očekávaný Mesiáš a že vysvobodí Izrael. Stalo se to předevčírem.
22. Dnes nás některé ženy překvapily zprávou: byly časně ráno u hrobu
23. a nenašly jeho tělo. Dokonce prý viděly anděly, kteří jim řekli, že Ježíš žije.
24. Někteří z našich si ověřili, že hrob je prázdný, ale jeho neviděli. A tak nevíme, co si o tom všem máme myslet.“
25. Ježíš jim na to řekl: „Proč jste tak nechápaví a proč váháte uvěřit tomu, co předpovídali už dávní proroci?
26. Mesiáš to musí přece všechno vytrpět, než nastolí své království.“
27. A začal jim vykládat všechna slova, která o něm byla napsána od Mojžíše až po proroky.
28. Když došli do Emauz, cíle jejich cesty, Ježíš jako by chtěl jít dál.
29. Oni ho však přemlouvali: „Zůstaň s námi, vždyť je již pozdě a stmívá se. Kam bys šel?“ Dal se tedy pozvat a vešel s nimi do domu.