11. Když ale na mne mluví někdo slovy, jejichž význam neznám, zůstaneme si navzájem cizinci.
12. Vím, že usilujete o duchovní obdarování. Snažte se tedy vyniknout hlavně v tom, co pomáhá budovat církev.
13. Proto radím tomu, kdo mluví neznámým jazykem: modli se, abys uměl vyložit, co říkáš.
14. Když totiž někdo hovoří takovým jazykem, modlí se sice jeho duch, ale bez účasti rozumu.
15. Co s tím? I já se chci modlit vroucně, ale tak, abych se zároveň modlil rozumem. A když zpívám k Boží oslavě, chci ho chválit i svým rozumem.
16-17. Jak by mohl obyčejný posluchač připojit svůj souhlas k modlitbě, kdyby nerozuměl jejím slovům? I kdyby byla sebeupřímnější, nic z ní nemá.
18. Jsem vděčný Bohu, že mne tímto darem obdaroval víc, než kohokoliv z vás.
19. Přesto ve shromáždění povím raději pět srozumitelných vět než tisíce slov nesrozumitelných.
20. Bratři, nebuďte dětinští. Zlo ať je vám cizí jako nemluvňatům, ale jinak myslete jako dospělí lidé.
21. Ve starozákonním proroctví říká Bůh:„Pošlu k nim cizince,aby k nim promluvili cizím jazykem,ale ani těm nebudou naslouchat.“
22. Ten nesrozumitelný jazyk tedy sotva někoho přivede k víře; a kdo již křesťanem je, potřebuje taky slyšet spíš jasné Boží pravdy.
23. Představte si, že se sejdete, každý z vás bude mluvit jiným jazykem a teď mezi vás přijde nezasvěcený nebo nevěřící člověk. Neřekne si, že vám nejspíš přeskočilo?
24. Když ale všichni budete tlumočit Boží pravdu jasnou řečí, pak to, co nahodilý host uslyší, zasáhne jeho svědomí.
25. Bude usvědčován a jeho nejtajnější myšlenky budou odkrývány, takže padne na kolena a vyzná: Mezi vámi je určitě Bůh!
26. Jaký závěr z toho udělat? Když se sejdete, jeden poslouží zpěvem, jiný poučením, další poselstvím od Boha a další zase jeho výkladem. Pro všechny tu platí jediné pravidlo: aby to, co dělají, bylo k prospěchu celé obci věřících.