22. Nebo jsme snad tak silní, že si nemusíme nic dělat z Božího hněvu?
23. Ano, křesťanu je všechno dovoleno, ale ne všechno je prospěšné. Vše je mi dovoleno, ale ne vše slouží k dobru také ostatním.
24. Nesmíme si hledět jen svého vlastního zájmu, nýbrž především musíme dbát toho, co je dobré pro druhé.
25. Tedy: co se prodává v obchodech, to jezte klidně a nelamte si hlavu původem jídla.
26. Země i se vším, co je na ní, patří přece Bohu.
27. Také na návštěvách jezte s klidným svědomím všechno, co vám hostitel předloží.
28-29. Když vás však někdo upozorní, že to či ono jídlo leželo předtím na pohanském oltáři, nejezte to, abyste se nešetrně nedotkli jeho svědomí.Jakže – moje svoboda má být omezována cizím svědomím?
30. Což mě může někdo odsuzovat za to, co vděčně přijímám z Boží ruky?
31. Milí bratři! Všechno, co děláme – ať už jde o jídlo nebo o pití či cokoliv jiného, všechno má sloužit k Boží oslavě.
32. Nebuďte tedy kamenem úrazu ani židům, ani nevěrcům, ani křesťanům.
33. I já se vždycky snažím vyjít každému vstříc a neohlížím se na sebe, nýbrž na dobro těch druhých, aby jich bylo zachráněno co nejvíc.Tak mě tomu učí Kristus, dělejte to tak i vy.