1. Jenom si, bratři, připomeňme židovské dějiny! Boží oblak se rozprostíral nad všemi našimi předky, když odcházeli z Egypta,
2. a všichni společně s Mojžíšem prošli mořem, v němž pohřbili svoji otrockou minulost.
3. Všem bylo duchovní potravou stejné slovo od Boha
4. a sílu čerpali všichni z téhož duchovního pramene, který je stále doprovázel – a to byl Kristus.
5. A přesto se většina z nich svým jednáním Bohu znelíbila a našla svůj hrob na poušti.
6. Nechť se nám stanou výstražným příladem.
7-8. Opusťte své modly, pohlavní nepřístojnosti a jiné neřády, abyste nedopadli jako oni: za jediný den jich pomřelo třiadvacet tisíc.
9. Nesvádějte lidské špatnosti na Boha,
10-11. neprovokujte ho, jako to dělali někteří z nich; a přivolali na sebe jedovaté hady a smrt. Vezměme si z toho ponaučení, mnoho času nám už nezbývá.
12. Mějte se na pozoru – nejblíže pádu je ten, kdo si je sám sebou příliš jist.
13. Až dosud vás nepotkalo nic, co by člověk nedokázal unést. Bůh vaši víru nezklame ani v dalších zkouškách: pokud je dopustí, dá vám i sílu vydržet a překonat je.
14-16. Proto, moji drazí, co nejdál od modloslužby! Mluvím s vámi jako s rozumnými lidmi. Řekněte sami: neznamená snad kalich, který si vzájemně podáváme, že nás spojuje Kristova krev? A co jiného vyznáváme při lámání chleba než to, že jsme součástí Kristovou?
17. Jako všechny ty kousky pocházejí z jednoho chleba, tak i my – ať je nás sebevíc – jsme tím jedním chlebem navzájem spojeni.
18. Podívejte se na rodilé židy: tím, že jedí maso obětované na oltáři, hlásí se i oni k Bohu, kterému ten oltář patří. A stejný význam má pro pohany zase jejich pohanský oltář.