4. Bloudili pouští, pustou krajinou, cestu do města, kde by mohli sídlit, však nenalezli.
5. Hladověli a žíznili, klesali na duši.
6. Když ale ve své tísni úpěnlivě volali k Hospodinu, vysvobozoval je z jejich úzkostí
7. a vedl je přímou cestou, až přišli do města, kde mohli sídlit.
8. Ať vzdávají Hospodinu chválu za jeho milosrdenství a za divy, které pro lidi koná:
9. Duši lačnou nasytil a duši hladovou naplnil dobrými věcmi.
10. Seděli v temnotách, v nejhlubší tmě, uvězněni v soužení i v okovech,
11. neboť se vzepřeli řeči Boží a pohrdli úradkem Nejvyššího.
12. Pokořil tedy jejich srdce trápením; padli, a pomocníka nebylo.
13. Když ale ve své tísni úpěnlivě volali k Hospodinu, zachránil je z jejich úzkostí.
14. Vyvedl je z temnoty, z nejhlubší tmy, a zpřetrhal jejich pouta.
15. Ať vzdávají Hospodinu chválu za jeho milosrdenství a za divy, které pro lidi koná:
16. Neboť rozlámal bronzová vrata a rozbil železné závory.