2. Synové Gádovi a synové Rúbenovi proto šli a řekli Mojžíšovi, knězi Eleazarovi a předákům pospolitosti:
3. Atarót, Díbón, Jaezer, Nimrá, Chešbón, Eleále, Sebám, Nebó a Beón --
4. země, kterou Hospodin vybil před pospolitostí Izraele, je zemí vhodnou pro dobytek a tvoji otroci mají dobytek.
5. A dále řekli: Jestliže jsme nalezli milost ve tvých očích, ať je tato země dána tvým otrokům do vlastnictví. Nepřeváděj nás přes Jordán.
6. Mojžíš odpověděl synům Gádovým a synům Rúbenovým: Cožpak vaši bratři půjdou do boje a vy zůstanete zde?
7. Proč berete synům Izraele odvahu, aby přešli do země, kterou jim dal Hospodin?
8. Tak jednali vaši otcové, když jsem je poslal z Kádešbarneje, aby prohlédli zemi.
9. Prošli až do údolí Eškólu, prohlédli zemi a vzali synům Izraele odvahu, aby šli do země, kterou jim dal Hospodin.
10. Onoho dne vzplanul Hospodin hněvem a přísahal:
11. Muži, kteří vyšli z Egypta, od dvacetiletých výše, neuvidí zemi, o níž jsem přísahal Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, protože nešli za mnou naplno,
12. kromě Kenazejce Káleba, syna Jefunova, a Jozua, syna Núnova, protože ti šli naplno za Hospodinem.
13. Proto Hospodin vzplanul hněvem proti Izraelcům, nechal je bloudit čtyřicet let pustinou, dokud nebyla zcela vyhlazena celá generace, která páchala to, co je zlé v Hospodinových očích.