3. Bude soudit mezi mnohými národy, kárat mocné a vzdálené národy. I překují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože; národ proti národu nepozdvihne meč a nebudou se již učit boji.
4. Každý bude pobývat pod svou révou a pod svým fíkovníkem a nikdo ho nevyděsí. Vždyť promluvila ústa Hospodina zástupů.
5. Každý národ chodí ve jménu svého boha, ale my budeme chodit ve jménu Hospodina, našeho Boha, navěky a navždy.
6. V onen den, je Hospodinův výrok, posbírám kulhavou a shromáždím zapuzenou, tu, s níž jsem jednal zle.
7. Proměním kulhavou v ostatek, vyhnanou v mocný národ. A Hospodin nad nimi bude kralovat na hoře Sijón od nynějška až navěky.
8. A ty, věži stáda, kopci dcery sijónské, k tobě přijde, vrátí se prvotní vláda, království jeruzalémské dcery.
9. Proč nyní tak křičíš? Což v tobě není král? Cožpak zahynul tvůj rádce, že se tě zmocnily porodní bolesti jako rodičky?