17. V duchu jsem si řekl: Spravedlivého i ničemu bude soudit Bůh, protože tam nastane čas pro každý záměr a pro každé dílo.
18. A tu jsem si v duchu o záležitosti lidských synů řekl, že je Bůh tříbí, aby viděli, že jsou sami o sobě jako zvířata.
19. Neboť pokud jde o úděl lidských synů i o úděl zvířete, mají stejný úděl: Jak umírá jeden, tak umírá i druhý, a obojí stejně dýchá. Člověk nemá před zvířetem žádnou přednost, vždyť je to všechno marnost.
20. Všechno to odchází na stejné místo; vše to vzešlo z prachu a vše se to navrací v prach.
21. Kdo ví, zda duch lidských synů vystupuje vzhůru? A duch zvířat sestupuje dolů do země?
22. Viděl jsem tedy, že není nic lepšího, než že se člověk bude radovat ze svého díla, neboť to je jeho podíl. Vždyť kdo mu umožní, aby se podíval na to, co bude po něm?