1. Všechno má svou chvíli, každý záměr pod nebem má svůj čas.
2. Je čas rodit a čas umírat, čas sázet a čas vytrhávat, co bylo zasazeno;
3. čas zabíjet a čas uzdravovat, čas bořit a čas stavět;
4. čas plakat a čas se smát, čas naříkat a čas poskakovat;
5. čas házet kameny a čas kameny shromažďovat, čas objímat a čas vzdálit se od objímání;
6. čas hledat a čas ztrácet, čas uchovávat a čas odvrhovat;
7. čas trhat a čas šít, čas být zticha a čas mluvit;
8. čas milovat a čas nenávidět, čas boje a čas pokoje.
9. Jaký užitek má ten, kdo pracuje, z toho, při čem se namáhá?
10. Viděl jsem plahočení, které Bůh uložil lidským synům, aby se při něm osvědčili.
11. To všechno učinil krásné ve svůj čas. Také věčnost dal do jejich srdce, aniž by člověk ovšem postihl dílo, které Bůh vykonal, od počátku až do konce.
12. Poznal jsem, že pro ně není nic lepšího, než aby se radovali a aby konali ve svých životech dobro.
13. A také, že když kterýkoli člověk jí a pije a užívá blaho při vší své námaze, je to Boží dar.
14. Poznal jsem, že všechno, co Bůh učiní, to bude pro věčnost; není možné k tomu nic přidat a není možné od toho nic ubrat. Bůh to udělal, aby lidé měli před ním bázeň.
15. To, co je, je odedávna, i co má být, už dávno bylo. Bůh posoudí to, co pominulo.