26. Pominuly spolu s rákosovými loděmi, jako se orel střemhlav vrhá na kořist.
27. Řeknuli si: Zapomenu na své stěžování, opustím svou utrápenou tvář a pookřeji,
28. lekám se všech svých bolestí, vím, že mě nenecháš bez trestu.
29. Já platím za ničemníka, nač se mám unavovat marností?
30. Kdybych se omyl vodou ze sněhu a dlaně si očistil louhem,
31. jednou mě ponoříš do jámy a bude mnou opovrhovat i můj plášť.
32. Vždyť on není člověk jako já, abych mu odpověděl a vešli jsme spolu v soud.
33. Není mezi námi rozhodčí, který položí na nás oba svou ruku.
34. Ať ode mě odejme svou hůl, ať mě hrůza z něj neděsí,
35. ať mohu promluvit, aniž se ho budu bát; tak tomu totiž u mě není.