11. Hle, čekal jsem na vaše slova, naslouchal jsem vašim rozumným řečem, dokud neprověříte ty výroky.
12. Pozorně jsem vás sledoval, avšak hle, Jób nemá, kdo by ho usvědčil, kdo z vás by odpověděl na jeho řeči.
13. Jenom neříkejte: Nalezli jsme moudrost: Ať jej odvane Bůh, ne člověk.
14. Jób své výroky nezaměřil proti mně a já mu nebudu odpovídat vašimi řečmi.
15. Zděsili se, už neodpovídají, došla jim slova.
16. Budu tedy předpokládat, že nepromluví, protože přestali a už neodpovídají.
17. I já odpovím svým dílem, ano, i já sdělím své poznání.
18. Neboť jsem plný výroků, duch mě svírá v mém nitru.
19. Hle, mé nitro je jako víno, které není otevřeno, praskne jako nové měchy.
20. Promluvím a uleví se mi; otevřu rty a odpovím.
21. Nikomu jistě nebudu nadržovat a nebudu lichotit člověku.
22. Vždyť ani neumím lichotit. Jak snadno by mě můj Tvůrce odstranil.