9. Ať se zatmějí hvězdy jejího soumraku, ať napjatě čeká na světlo, a žádné není, ať neuzří paprsky rozbřesku,
10. neboť nezavřela dveře nitra mé matky a neskryla trápení před mýma očima.
11. Proč jsem nezemřel vycházeje z lůna matky, nevyšel z nitra a nevydechl naposled?
12. Proč mě vzali na kolena a k čemu jsou prsy, že je mám sát?
13. Vždyť bych nyní ležel a byl bych v klidu; spal bych a tehdy by se mi to odpočívalo
14. s králi a rádci země, kteří si znovu budují trosky;
15. nebo s knížaty, kteří mají zlato a své domy naplňují stříbrem;
16. nebo jako ukrytý potracený plod -- nebyl bych; jako děti, které neviděly světlo.
17. Tam ničemové zanechali nepokoje, tam odpočinou únavou vysílení;
18. tam vězňové zůstali spolu bezstarostní, neslyšeli hlas biřice;
19. je tam malý i velký a otrok je svobodný od svých pánů.