1. Potom otevřel Jób svá ústa a proklínal svůj den.
2. Jób promluvil a řekl:
3. Ať zanikne den, v němž jsem byl zrozen, a noc, která řekla: Byl počat mládenec.
4. Onen den ať se stane temnotou, ať po něm Bůh nahoře nepátrá, ať se nad ním nezaskví svítání.
5. Ať se ho ujmou temnota a nejhlubší tma, ať se na něm usídlí bouřkový mrak, ať ho poděsí ponurost dne.
6. Onu noc ať vezme setmění, ať se netěší mezi dny roku, do počtu měsíců ať nepřijde.
7. Hle, ona noc ať se stane neplodnou, ať jí nepronikne radostný křik.