18. Je lehký na vodní hladině, jejich díl v zemi je zlořečen, nevydá se směrem k vinicím.
19. Vyprahlá země i žár pohlcují vodu ze sněhu, podsvětí ty, kdo zhřešili.
20. Zapomene na něho matčino lůno, larvám se stal sladkým, už nebude připomínán. Zvrácenost bude jako strom zlomena.
21. Vyjídá neplodnou, která nerodila, a vdově neprokazuje dobro.
22. Zachovává vznešené svou silou. Povstane a nikdo si není jist životem.
23. Dopřeje mu uchýlit se do bezpečí a člověk se spolehne. Jeho oči bdí nad jejich cestami.
24. Nakrátko jsou pozdviženi a již nejsou, budou sehnuti, uzavřou se jako všichni ostatní. Zvadnou jako vršek klasu.