7. Cožpak ses narodil jako první člověk, byl jsi zrozen dříve než kopce?
8. snad Nasloucháš Božímu důvěrnému sdělení, chceš omezovat moudrost jen na sebe?
9. Co víš, aniž bychom to věděli my? Čemu rozumíš, aniž by se to shledalo i při nás?
10. Mezi námi je také prošedivělý i kmet, ctihodnější věkem než tvůj otec.
11. Cožpak je ti málo Boží útěcha a slovo, kterým s tebou laskavě promlouvá?
12. Kam tě vede tvé srdce a proč se blýskají tvé oči,
13. že obracíš svůj hněv proti Bohu a necháváš ze svých úst vyjít takové výroky?
14. Co je smrtelný člověk, že by mohl být neposkvrněný a že by mohl být v právu, kdo se narodil z ženy?
15. Inu, on nevěří svým svatým ani nebesa nejsou v jeho očích čistá.
16. Tím spíše, když je to člověk ohavný a zvrhlý, muž, který pije zvrácenost jako vodu.
17. Chci ti něco sdělit, naslouchej mi, ať mohu vyprávět o tom, co jsem viděl,
18. co povídají moudří; nezatajili, co vědí od svých otců.
19. Jim jediným byla dána země a žádný cizinec mezi ně nepřišel.
20. Po všechny dny se ničema sám svíjí úzkostí; po vyměřená léta, jež byla uspořena pro násilníka.
21. Děsivý zvuk zní v jeho uších; v době pokoje na něho přijde ničitel.
22. Neuvěří, že se navrátí z temnoty, je vyhlédnutý pro meč.
23. Vyplašeně bloudí za chlebem -- kde může být; ví, že den temnoty je mu pohotově po ruce.