1. Má duše si zhnusila můj život, dám průchod svému stěžování nad sebou. Budu mluvit v hořkosti své duše.
2. Řeknu Bohu: Neprohlašuj mě vinným. Oznam mi, proč se mnou vedeš při.
3. Cožpak je pro tebe dobré, že utlačuješ, že zavrhuješ výtěžek svých dlaní? Dovolil jsi, aby se zaskvěl plán ničemů?
4. Máš tělesné oči, díváš se snad, jako se dívá smrtelný člověk?
5. Cožpak jsou tvé dny jako dny smrtelného člověka, jsou snad tvé roky jako dny muže,
6. že hledáš mou zvrácenost a pátráš po mém hříchu?
7. Podle svého poznání víš, že nejednám ničemně, a není, kdo by vysvobodil ze tvé ruky.