1. Hospodin mi řekl: I kdyby se přede mne postavili Mojžíš a Samuel, moje duše nebude nakloněna k tomuto lidu. Pošli je ode mě pryč, ať odejdou.
2. Až se tě zeptají: Kam půjdeme? odpověz jim: Toto praví Hospodin: Kdo je určen k smrti, na smrt, kdo pro meč, pod meč, kdo pro hlad, do hladu a kdo pro zajetí, do zajetí.
3. Určím nad nimi čtyři druhy ničení, je Hospodinův výrok: Meč, aby zabíjel, psy, aby odvlékali, nebeské ptáky a zemskou zvěř, aby žrali a ničili.
4. Učiním je úděsem pro všechna království země, kvůli judskému králi Menašemu, synu Chizkijášovu, za to, co páchal v Jeruzalémě.
5. Vždyť kdo s tebou bude mít soucit, Jeruzaléme? Kdo ti projeví účast? Kdo odbočí, aby se zeptal, jak se ti daří?
6. Ty jsi mě opustil, je Hospodinův výrok, a ukazuješ mi záda; vztáhl jsem proti tobě svou ruku a zničil tě. Už jsem unaven slitováváním.
7. Provál jsem je věječkou v branách země. Učinil jsem svůj lid bezdětným a zahubil jej, protože se neodvrátili od svých cest.
8. Jeho vdov je bezpočtu, víc než mořského písku; za poledne jsem na ně, na matky mládenců, přivedl ničitele; náhle jsem na ně nechal dopadnout hrůzu a děs.
9. Uvadla rodička sedmi synů, vydechla svou duši. Její slunce zašlo, ještě když byl den; styděla se a byla zahanbena. Jejich ostatek vydám meči před jejich nepřáteli, je Hospodinův výrok.
10. Běda mi, má matko, že jsi mě porodila, muže hádky a muže sváru pro celou zemi! Nepůjčoval jsem, ani mi nepůjčovali, a přece mě všichni proklínají.