12. Hle, tito přijdou zdaleka, hle, tito od severu a od západu, a tito ze země Siním.
13. Výskejte, nebesa, jásej, země, hory, propukněte v radostný křik, protože Hospodin potěšil svůj lid a nad svými zkroušenými se slituje.
14. Ale Sijón říkal: Hospodin mě opustil, Panovník na mne zapomněl.
15. Cožpak může žena zapomenout na své miminko a nesmilovat se nad synem svého lůna? I když ony mohou zapomenout, já však na tebe nezapomenu.
16. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní: tvé hradby jsou ustavičně přede mnou.