15. A poznají, že já jsem Hospodin, až je rozptýlím mezi národy a rozmetám je po zemích.
16. Ale zachovám z nich tolik mužů před mečem, před hladem a před morem, aby vyprávěli o všech svých ohavnostech mezi národy, kamkoli přijdou. I poznají, že já jsem Hospodin.
17. A stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
18. Lidský synu, svůj chléb jez s třesením a svou vodu pij s chvěním a s obavou.
19. A řekneš lidu země: Toto praví Panovník Hospodin o obyvatelích Jeruzaléma v izraelské zemi: Svůj chléb budou jíst s obavou a svou vodu budou pít v skleslosti, protože země bude zbavena všeho, co ji naplňuje, kvůli násilí všech obyvatel v ní.
20. Obydlená města budou zpustošena a země se stane spouští. I poznáte, že já jsem Hospodin.
21. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
22. Lidský synu, co to máte za pořekadlo o izraelské zemi, když říkáte: Dny budou dlouhé a každé vidění přijde vniveč?
23. Proto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Skoncoval jsem s tímto pořekadlem a už ho v Izraeli nebudou užívat. Nýbrž promluv k nim: Přiblížily se ty dny i záměr každého vidění.
24. Už totiž nebude uprostřed domu izraelského žádné klamné vidění a lichotivá věštba.
25. Vždyť já Hospodin promluvím to, co promluvím, slovo, které bude vykonáno, už se neoddálí. Ve vašich dnech totiž, dome vzpoury, promluvím slovo a vykonám ho, je výrok Panovníka Hospodina.
26. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
27. Lidský synu, pohleď na dům izraelský. Říkají: Vidění, které on vidí, se týká doby po mnoha dnech, prorokuje pro vzdálené časy.
28. Proto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Už se neoddálí žádné z mých slov. Slovo, které promluvím, se uskuteční, je výrok Panovníka Hospodina.