1. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
2. Lidský synu, bydlíš uprostřed domu vzpoury, těch, kteří mají oči k vidění, ale nevidí, mají uši k slyšení, ale neslyší, protože jsou dům vzpoury.
3. A ty, lidský synu, připrav si věci pro vyhnanství a odstěhuj se ve dne před jejich očima. Odstěhuješ se ze svého místa na jiné místo před jejich očima. Snad prohlédnou, že jsou dům vzpoury.
4. Své věci vyneseš jako věci pro vyhnanství ve dne před jejich očima. Sám pak vyjdeš večer před jejich očima jako při odchodu vyhnanců.
5. Před jejich očima si pro sebe prokopej otvor ve zdi a vyneseš to skrze ni.
6. Před jejich očima si to vyzvedneš na rameno, vyneseš za soumraku, zakryješ si tvář a nepodíváš se na zemi, protože jsem tě dal domu izraelskému jako znamení.
7. I učinil jsem tak, jak mi bylo přikázáno. Své věci jsem vynesl ve dne jako věci pro vyhnanství a večer jsem pro sebe ručně prokopal ve zdi otvor. Za soumraku jsem to vynesl a vyzvedl na rameno před jejich očima.
8. I stalo se ke mně zrána Hospodinovo slovo:
9. Lidský synu, cožpak se tě nezeptali, dům izraelský, dům vzpoury, co to děláš?
10. Řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Tento výnos je pro knížete v Jeruzalémě a pro celý dům izraelský, pro ty, kteří jsou uprostřed nich.
11. Řekni: Já jsem pro vás znamením. Jak jsem to udělal já, tak se stane jim. Půjdou do vyhnanství, do zajetí.
12. A kníže, který je uprostřed nich, si za soumraku vyzvedne na rameno věci a vyjde. Prokopají se skrze zeď, aby ho vyvedli skrze ni. Zakryje si tváře, jelikož je to on, kdo nezahlédne okem zemi.
13. Rozprostřu nad ním svou síť, bude chycen do mé lovecké sítě a přivedu ho do Babylona, do země Chaldejců, ale neuvidí ji; tam zemře.
14. A všechny, kteří jsou okolo něj, jemu ku pomoci a všechny jeho šiky rozptýlím do všech stran a vytasím za nimi meč.
15. A poznají, že já jsem Hospodin, až je rozptýlím mezi národy a rozmetám je po zemích.
16. Ale zachovám z nich tolik mužů před mečem, před hladem a před morem, aby vyprávěli o všech svých ohavnostech mezi národy, kamkoli přijdou. I poznají, že já jsem Hospodin.
17. A stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
18. Lidský synu, svůj chléb jez s třesením a svou vodu pij s chvěním a s obavou.
19. A řekneš lidu země: Toto praví Panovník Hospodin o obyvatelích Jeruzaléma v izraelské zemi: Svůj chléb budou jíst s obavou a svou vodu budou pít v skleslosti, protože země bude zbavena všeho, co ji naplňuje, kvůli násilí všech obyvatel v ní.
20. Obydlená města budou zpustošena a země se stane spouští. I poznáte, že já jsem Hospodin.
21. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
22. Lidský synu, co to máte za pořekadlo o izraelské zemi, když říkáte: Dny budou dlouhé a každé vidění přijde vniveč?
23. Proto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Skoncoval jsem s tímto pořekadlem a už ho v Izraeli nebudou užívat. Nýbrž promluv k nim: Přiblížily se ty dny i záměr každého vidění.
24. Už totiž nebude uprostřed domu izraelského žádné klamné vidění a lichotivá věštba.
25. Vždyť já Hospodin promluvím to, co promluvím, slovo, které bude vykonáno, už se neoddálí. Ve vašich dnech totiž, dome vzpoury, promluvím slovo a vykonám ho, je výrok Panovníka Hospodina.
26. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
27. Lidský synu, pohleď na dům izraelský. Říkají: Vidění, které on vidí, se týká doby po mnoha dnech, prorokuje pro vzdálené časy.
28. Proto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Už se neoddálí žádné z mých slov. Slovo, které promluvím, se uskuteční, je výrok Panovníka Hospodina.