11. Ta věc, kterou král žádá, je totiž příliš vznešená a není nikoho jiného, kdo by ji mohl přednášet před králem, kromě bohů, kteří své sídlo u lidí nemají.
12. Kvůli tomu se král rozzlobil, ba převelice rozlítil a všechny babylonské mudrce rozkázal vyhladit.
13. Vyšlo tedy nařízení a ti mudrci byli pobíjeni. Vyhledali také Daniela a jeho přátele, aby je zabili.
14. Tehdy Daniel odpověděl pohotově i rozvážně veliteli královské stráže Arjókovi, který vyšel pobíjet babylonské mudrce.
15. Odpověděl Arjókovi a řekl: Královský pane, proč to nařízení ze strany krále tolik spěchá? Arjók tedy oznámil tu věc Danielovi.
16. Daniel potom šel prosit u krále, aby mu dal nějakou dobu, že ten výklad králi přednese.
17. Pak Daniel odešel do svého domu a tu věc oznámil svým přátelům Chananjášovi, Míšaelovi a Azarjášovi,
18. ať ohledně toho tajemství vyprošují slitování od Boha nebes, aby Daniela a jeho přátele nezahladili s ostatními babylonskými mudrci.
19. Tehdy bylo to tajemství Danielovi zjeveno v nočním vidění, tehdy Daniel dobrořečil Bohu nebes.
20. Daniel promluvil a řekl: Budiž jméno Boží požehnáno od věků na věky. Neboť moudrost i sílu má on;
21. časy i příležitosti mění on. Krále sesazuje, krále nastoluje; mudrcům moudrost dává a poznání těm, kdo umějí pochopit.
22. On zjevuje hlubiny a věci ukryté. Ví, co je v temnotě; s ním však přebývá světlo.
23. Tebe, Bože mých otců, chválím a uctívám, dals mi totiž moudrost i sílu a oznámils mi teď, čeho jsme si od tebe prosili, věc královu oznámil jsi nám.