7. Vzbuzuje strach, je obávaný; od něj samého pochází jeho právo a vznešenost.
8. Jeho koně jsou rychlejší než leopardi a hbitější nežli vlci k večeru. Jeho koně poskakují, jeho jezdci se přiženou zdaleka, přiletí jako orel nedočkavý se nažrat.
9. Všichni se ženou za násilím, odhodlaně postupují kupředu, sbírají zajatce jako písek.
10. Králům se posmívají, mocnáři jsou jim k smíchu, všem pevnostem se vysmívají, navrší náspy a dobudou je.
11. Potom přejdou jako vítr a pominou. Ten, jenž má svou sílu za boha, však ponese vinu.
12. Ty jsi přece odedávna, Hospodine, můj Bože, můj Svatý, ty neumíráš. Hospodine, ustanovil jsi ho k soudu, Skálo, určil jsi ho ke kárání.
13. Tvoje oči jsou příliš čisté, než aby se dívaly na zlo, nemohou hledět na trápení. Proč tedy hledíš na podvodníky a mlčíš, zatímco ničema pohlcuje spravedlivějšího, nežli je on?
14. Učinil jsi lidi jako mořské ryby, jako plazy, kteří nad sebou nemají vládce?
15. Všechny je může vytáhnout na udici, odvléct je ve své síti, sebrat je do svého nevodu; proto se raduje a jásá.
16. Proto obětuje své síti, pálí kadidlo svému nevodu, neboť díky nim je jeho podíl úrodný a jeho potrava tučná.
17. Cožpak smí takto vyprazdňovat svou síť, stále bez soucitu pobíjet národy?