22. Promluvili však všichni zlí muži a ničemníci mezi těmi, kdo táhli s Davidem, a říkali: Protože s námi netáhli, nedáme jim nic z kořisti, kterou jsme vysvobodili. Každý ať si odvede pouze svou ženu a své syny a ať jdou.
23. David řekl: Nedělejte to, moji bratři, s tím, co nám dal Hospodin. Chránil nás a vydal do naší ruky loupežnou hordu, která vytáhla proti nám.
24. Kdo vás v této věci uposlechne? Ať je podíl toho, kdo vytáhl do boje, stejný jako podíl toho, kdo zůstal u výstroje; ať se spolu rozdělí.
25. A bývalo tak od onoho dne i nadále; určil to za ustanovení a nařízení v Izraeli až dodnes.
26. Když přišel David do Siklagu, poslal část z kořisti judským starším, svým přátelům, se slovy: Zde máte dar z kořisti Hospodinových nepřátel.
27. Těm, kteří byli v Bételu, těm, kteří byli v Rámotu v Negebu, těm, kteří byli v Jatiru,
28. těm, kteří byli v Aróeru, těm, kteří byli v Sifmótu, těm, kteří byli v Eštemóe,
29. těm, kteří byli v Rákalu, těm, kteří byli ve městech Jerachmeelců, těm, kteří byli ve městech Kénijců,
30. těm, kteří byli v Chormě, těm, kteří byli v Bórašanu, těm, kteří byli v Ataku,
31. těm, kteří byli v Chebrónu a na všech místech, kam chodíval David se svými muži.