1. Proto, svatí bratři, účastníci nebeského povolání, pohleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše,
2. který je věrný tomu, kdo ho ustanovil, jako i Mojžíš byl věrný v [celém] jeho domě.
3. Ježíš je však hoden větší slávy než Mojžíš, tak jako stavitel domu má větší čest nežli dům sám.
4. Neboť každý dům někdo staví; a ten, kdo postavil všechno, je Bůh.
5. A Mojžíš byl věrný v celém jeho domě jako služebník, aby dosvědčil to, co mělo být pověděno.
6. Ale Kristus jako Syn je nad jeho domem. Jeho domem jsme my, zachovámeli si [až do konce pevnou] důvěru a chloubu naděje.
7. Proto, jak praví Duch Svatý: "Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas,
8. nezatvrzujte svá srdce jako při onom rozhořčení ve dni pokušení v pustině,
9. kdy [mě] pokoušeli vaši otcové tím, že mě zkoušeli, a viděli mé skutky
10. po čtyřicet let. Proto jsem se na toto pokolení rozhněval a řekl jsem: Stále bloudí srdcem; oni nepoznali mé cesty.
11. Jak jsem přísahal ve svém hněvu: Jistě nevejdou do mého odpočinutí."
12. Hleďte, bratři, aby snad v někom z vás nebylo zlé a nevěrné srdce, takže by odpadl od živého Boha,
13. a proto se navzájem napomínejte každý den, dokud se říká Dnes, aby nikdo z vás nebyl zatvrzen klamem hříchu.
14. Vždyť jsme se stali účastníky Krista, pokud ten původ jistoty zachováme pevný až do konce.
15. Když se říká: "Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce jako při onom rozhořčení",
16. kdo jsou ti, kteří slyšeli a způsobili rozhořčení? Což to nebyli všichni ti, kdo vyšli z Egypta skrze Mojžíše?
17. Na koho se hněval čtyřicet let? Zdali ne na ty, kteří zhřešili a jejichž mrtvoly padly v pustině?
18. A komu přísahal, že nevejdou do jeho odpočinutí, neli těm, kteří neposlechli?
19. I vidíme, že nemohli vejít pro nevěru.