22. Tomu člověku, na němž se toto znamení uzdravení stalo, bylo totiž už přes čtyřicet let.
23. Když byli propuštěni, přišli mezi své a oznámili, co jim řekli velekněží a starší.
24. Když to uslyšeli, jednomyslně pozdvihli hlas k Bohu a řekli: “Panovníku, ty, který jsi učinil nebe i zemi i moře a vše, co je v nich,
25. ty jsi [skrze Ducha Svatého] ústy svého služebníka, [našeho otce] Davida, řekl: "Proč zuří národy a lidé zamýšlejí marné věci?
26. Králové země se postavili a vládcové se shromáždili společně proti Pánu a proti jeho Kristu."
27. V tomto městě se opravdu sešli Herodes a Pontius Pilát spolu s národy i s lidem Izraele proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal,
28. aby učinili, co tvá ruka a [tvůj] úradek předem určily, že se má stát.
29. A nyní, Pane, pohleď na jejich hrozby a dej svým otrokům se vší smělostí mluvit tvé slovo;
30. vztahuj svou ruku k tomu, aby se dála uzdravení, znamení a divy skrze jméno tvého svatého služebníka Ježíše.”
31. Když se pomodlili, zatřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem Svatým a směle mluvili Boží slovo.
32. Všichni, kdo uvěřili, byli jednoho srdce a jedné duše a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné.
33. A apoštolové vydávali s velikou mocí svědectví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše [Krista] a veliká milost byla na nich všech.
34. Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kdo byli vlastníky polností nebo domů, svá pole nebo domy prodávali a výtěžky z prodeje přinášeli
35. a kladli k nohám apoštolů. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.
36. Také Josef, který byl apoštoly nazván Barnabáš, což v překladu znamená "syn potěšení", Levita, rodem z Kypru,
37. měl pole, které prodal, peníze přinesl a položil k nohám apoštolů.