21. Po těchto událostech se Pavel v duchu rozhodl!, že projde Makedonii a Achaju a půjde do Jeruzaléma. Řekl: “Až tam pobudu, musím spatřit také Řím.”
22. Poslal do Makedonie dva své pomocníky, Timotea a Erasta, a sám zůstal nějaký čas v Asii.
23. V té době nastalo nemalé pobouření pro tu Cestu.
24. Nějaký zlatník jménem Demétrios, který vyráběl stříbrné modely Artemidiny svatyně a poskytoval řemeslníkům nemalý výdělek,
25. svolal řemeslníky i ostatní pracovníky v tomto oboru a řekl: “Muži, víte, že z této práce máme blahobyt,
26. a vidíte a slyšíte, že tento Pavel nejen v Efesu, nýbrž téměř v celé Asii přesvědčil a svedl značný zástup. Říká, že bohové, kteří jsou děláni rukama, nejsou bohové.
27. Hrozí nebezpečí, že nejenom náš obor přijde v opovržení, ale i chrám veliké bohyně Artemidy nebude považován za nic, a bude stržena velebnost té, kterou uctívá celá Asie i obydlený svět.”
28. Když to uslyšeli, rozpálili se hněvem a začali křičet: “Veliká je efeská Artemis!”
29. Celé město se naplnilo zmatkem; všichni se společně hnali do divadla a vlekli s sebou Pavlovy průvodce na cestách, Makedonce Gaia a Aristarcha.
30. Pavel chtěl vejít mezi lid, ale učedníci mu v tom bránili.
31. Také někteří vysocí úředníci provincie, kteří byli jeho přáteli, mu poslali vzkaz a prosili ho, aby se nevydával do divadla.
32. Každý křičel něco jiného , neboť shromáždění bylo zmatené a většina ani nevěděla, proč se sešli.
33. Ze zástupu vytáhli Alexandra, kterého Židé postrčili dopředu. Alexandr pokynul rukou a chtěl se před lidem hájit.
34. Když však poznali, že je to Žid, zvolali všichni jedním hlasem a asi dvě hodiny křičeli: “Veliká je efeská Artemis!”