12. A tak Zákon je svatý i přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.
13. Tedy to dobré mi způsobilo smrt? Naprosto ne! Ale hřích, aby se ukázal jako hřích, působil mi tím dobrým smrt, aby se hřích skrze přikázání stal nadmíru hříšným.
14. Neboť víme, že Zákon je duchovní, já však jsem tělesný, prodaný do otroctví hříchu.
15. Nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž činím to, co nenávidím.
16. Činímli však to, co nechci, souhlasím se Zákonem, že je dobrý.
17. Ale pak již to nekonám já sám, nýbrž hřích, který ve mně přebývá.
18. Vím totiž, že ve mně, to jest v mém těle, nepřebývá dobré; neboť chtít dobro dokážu, ale konat už ne.
19. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.
20. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to již já, ale hřích, který ve mně přebývá.
21. Nalézám tedy tento zákon: Když chci činit dobro, je při mně zlo.
22. Podle vnitřního člověka radostně souhlasím se zákonem Božím.