1. Což nevíte, bratři -- vždyť mluvím k těm, kteří znají Zákon -- že zákon panuje nad člověkem, jen pokud je živ?
2. Vdaná žena je zákonem vázána k žijícímu muži; jestliže však její muž zemře, je tohoto zákona zproštěna.
3. Nuže tedy, pokud je její muž naživu, oddáli se jinému muži, bude prohlášena za cizoložnici. Jestliže však její muž zemře, je od toho zákona svobodná, takže nebude cizoložnicí, když se oddá jinému muži.
4. Právě tak, moji bratři, jste i vy zemřeli Zákonu skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, abychom přinesli ovoce Bohu.
5. Neboť když jsme byli v těle, působily v našich údech hříšné vášně probouzené Zákonem, aby přinesly ovoce k smrti.
6. Nyní však jsme byli zproštěni Zákona, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli pevně drženi, takže sloužíme v novotě Ducha, a ne ve zvetšelosti litery.
7. Co tedy řekneme? Je Zákon hříchem? Naprosto ne! Ale hřích bych nepoznal jinak než skrze Zákon. Vždyť o žádostivosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: “Nepožádáš.”
8. Hřích využil příležitosti, které se mu dostalo skrze to přikázání, a probudil ve mně veškerou žádostivost; bez Zákona je totiž hřích mrtev.
9. Já jsem kdysi žil bez Zákona; když však přišlo přikázání, hřích ožil,
10. a já jsem zemřel. I ukázalo se, že přikázání, které mělo být k životu, bylo mi k smrti.
11. Neboť hřích využil příležitosti, které se mu skrze přikázání dostalo, oklamal mě a skrze ně mě zabil.
12. A tak Zákon je svatý i přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.
13. Tedy to dobré mi způsobilo smrt? Naprosto ne! Ale hřích, aby se ukázal jako hřích, působil mi tím dobrým smrt, aby se hřích skrze přikázání stal nadmíru hříšným.
14. Neboť víme, že Zákon je duchovní, já však jsem tělesný, prodaný do otroctví hříchu.
15. Nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž činím to, co nenávidím.
16. Činímli však to, co nechci, souhlasím se Zákonem, že je dobrý.
17. Ale pak již to nekonám já sám, nýbrž hřích, který ve mně přebývá.
18. Vím totiž, že ve mně, to jest v mém těle, nepřebývá dobré; neboť chtít dobro dokážu, ale konat už ne.
19. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.
20. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to již já, ale hřích, který ve mně přebývá.
21. Nalézám tedy tento zákon: Když chci činit dobro, je při mně zlo.
22. Podle vnitřního člověka radostně souhlasím se zákonem Božím.
23. Vidím však jiný zákon ve svých údech,který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu,jenž je v mých údech.
24. Já nešťastný člověk! Kdo mne vysvobodí z těla této smrti?
25. Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Tak tedy tentýž já svou myslí sloužím jako otrok zákonu Božímu, ale svým tělem zákonu hříchu.