8. jak je napsáno: "Bůh jim dal ducha otupělosti, oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne."
9. A David praví: "Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou.
10. Ať se jejich oči zatmějí, aby neviděli, a jejich záda sehni navždy."
11. Ptám se tedy: Což klopýtli proto, aby padli? Naprosto ne! Ale jejich proviněním se dostalo záchrany pohanům, aby to vzbudilo jejich žárlivost.
12. Jestliže jejich provinění znamená bohatství pro svět a jejich porážka bohatství pro pohany, oč více bude znamenat jejich plnost!
13. Ale vám, pohanům, pravím: Právě proto, že jsem apoštolem pohanů, oslavuji svoji službu,
14. zdali bych nějak nemohl vzbudit žárlivost svých pokrevních bratrů a některé z nich zachránit.
15. Neboť jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa, co jiného bude znamenat jejich přijetí než život po zmrtvýchvstání?
16. Jsouli prvotiny svaté, je svaté i těsto; jeli kořen svatý, jsou svaté i větve.
17. Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a stal ses účastníkem kořene [i] tučnosti olivy,
18. nevynášej se nad ty větve! Jestliže se vynášíš, nezapomeň, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen tebe.
19. Řekneš tedy: Větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.
20. Dobře. Nevěrou byly vylomeny, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se!
21. Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, ani tebe [nijak] neušetří.
22. Považ tedy dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří padli, avšak dobrotu Boží k tobě, budešli se jeho dobroty držet; jinak budeš vyťat i ty.
23. A oni, nezůstanouli v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc je znovu naroubovat.
24. Jestliže tys byl vyťat z olivy od přírody plané a proti přírodě naroubován na olivu ušlechtilou, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří.
25. Nechci totiž, bratři, abyste nevěděli o tomto tajemství -- abyste nebyli moudří sami u sebe -- že část Izraele se zatvrdila, dokud nevejde plnost pohanů.