1. Pravím tedy: Zavrhl snad Bůh svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, potomek Abrahamův, z kmene Benjamínova.
2. Bůh nezavrhl svůj lid, který předem poznal. Což nevíte, co praví Písmo o Eliášovi, když vypráví, jak si stěžuje Bohu na Izrael?
3. "Pane, tvé proroky zabili, tvé oltáře rozbořili; já jediný jsem zůstal, a i o mou duši usilují."
4. Co mu však řekl božský výrok? "Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili koleno před Baalem."
5. Tak i v nynějším čase zůstal ostatek lidu podle vyvolení z milosti.
6. Jestliže však z milosti, pak již ne ze skutků, jinak by milost již nebyla milostí.
7. Co tedy? Oč Izrael usiluje, toho nedosáhl, ale dosáhli toho vyvolení. Ostatní byli zatvrzeni,
8. jak je napsáno: "Bůh jim dal ducha otupělosti, oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne."
9. A David praví: "Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou.
10. Ať se jejich oči zatmějí, aby neviděli, a jejich záda sehni navždy."
11. Ptám se tedy: Což klopýtli proto, aby padli? Naprosto ne! Ale jejich proviněním se dostalo záchrany pohanům, aby to vzbudilo jejich žárlivost.
12. Jestliže jejich provinění znamená bohatství pro svět a jejich porážka bohatství pro pohany, oč více bude znamenat jejich plnost!
13. Ale vám, pohanům, pravím: Právě proto, že jsem apoštolem pohanů, oslavuji svoji službu,
14. zdali bych nějak nemohl vzbudit žárlivost svých pokrevních bratrů a některé z nich zachránit.
15. Neboť jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa, co jiného bude znamenat jejich přijetí než život po zmrtvýchvstání?
16. Jsouli prvotiny svaté, je svaté i těsto; jeli kořen svatý, jsou svaté i větve.
17. Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a stal ses účastníkem kořene [i] tučnosti olivy,
18. nevynášej se nad ty větve! Jestliže se vynášíš, nezapomeň, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen tebe.
19. Řekneš tedy: Větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.
20. Dobře. Nevěrou byly vylomeny, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se!
21. Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, ani tebe [nijak] neušetří.
22. Považ tedy dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří padli, avšak dobrotu Boží k tobě, budešli se jeho dobroty držet; jinak budeš vyťat i ty.
23. A oni, nezůstanouli v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc je znovu naroubovat.
24. Jestliže tys byl vyťat z olivy od přírody plané a proti přírodě naroubován na olivu ušlechtilou, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří.
25. Nechci totiž, bratři, abyste nevěděli o tomto tajemství -- abyste nebyli moudří sami u sebe -- že část Izraele se zatvrdila, dokud nevejde plnost pohanů.
26. Bude však zachráněn celý Izrael, jak je napsáno: "Ze Siónu přijde Vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnosti;
27. a to bude má smlouva s nimi, až odejmu jejich hříchy."
28. Podle evangelia jsou nepřátelé kvůli vám; ale podle vyvolení zůstávají milovanými pro své otce.
29. Vždyť dary milosti a Boží povolání jsou neodvolatelné.
30. Jako vy jste kdysi neposlouchali Boha, nyní však se vám dostalo milosrdenství pro jejich neposlušnost,
31. tak i oni nyní upadli v neposlušnost pro milosrdenství prokázané vám, aby také došli milosrdenství.
32. Bůh totiž všechny uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.
33. Ó hlubino bohatství a moudrosti i poznání Božího! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nepostižitelné jeho cesty!
34. "Kdo poznal Pánovu mysl a kdo se stal jeho rádcem?"
35. "Anebo kdo mu dal něco dopředu, aby mu to on musel odplatit?"
36. Vždyť z něho a skrze něho a pro něho jsou všechny věci. Jemu buď sláva na věky. Amen.