7. Kdybyste věděli, co znamená: "Milosrdenství chci, a ne oběť", neodsoudili byste nevinné.
8. Vždyť Syn člověka je pánem soboty.”
9. A když odtamtud odešel, přišel do jejich synagogy.
10. A hle, byl tam člověk, který měl odumřelou ruku. I otázali se ho: “Je dovoleno v sobotu uzdravovat?” To proto, aby jej obžalovali.
11. On jim řekl: “Kdyby měl někdo z vás ovci a ta by mu v sobotu spadla do jámy, což by ji neuchopil a nevytáhl?
12. Oč je člověk cennější než ovce! Proto je dovoleno v sobotu činit dobře.”
13. Potom tomu člověku řekl: “Natáhni svou ruku.” Natáhl ji, a byla zase v pořádku a zdravá jako ta druhá.
14. Farizeové však vyšli a radili se proti němu, jak by ho zahubili.
15. Ježíš to věděl a odešel odtamtud. A následovaly jej velké zástupy a on je všechny uzdravil;
16. a přísně jim domluvil, aby nerozšiřovali pověst o něm.
17. To proto, aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše:
18. "Hle, můj služebník, kterého jsem si vyvolil, můj milovaný, kterého si oblíbila má duše. Vložím na něho svého Ducha a ohlásí soud národům.
19. Nebude se přít ani křičet, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas.
20. Nalomený rákos nedolomí a doutnající knot neuhasí, dokud nepřivede právo k vítězství.
21. A v jeho jméno budou národy skládat naději."
22. Tehdy k němu přivedli démonizovaného, který byl slepý a němý. Uzdravil ho, takže ten němý [a slepý] mluvil a viděl.
23. A všechny zástupy byly ohromeny a říkaly: “Snad to není ten Syn Davidův?”
24. Když to uslyšeli farizeové, řekli: “Ten člověk vyhání démony jen v moci Belzebula, vládce démonů.”
25. [Ježíš] však znal jejich myšlenky a řekl jim: “Každé království samo proti sobě rozdělené pustne a žádné město nebo dům sám proti sobě rozdělený neobstojí.
26. A vyháníli Satan Satana, rozdělil se sám proti sobě. Jak tedy obstojí jeho království?