2. Když [je] uviděli farizeové, řekli mu: “Hle, tvoji učedníci dělají, co se v sobotu dělat nesmí.”
3. On jim však řekl: “Nečetli jste, co udělal David, když vyhladověl, on i ti, kdo byli s ním?
4. Jak vešel do Božího domu a jak snědli chleby předložení, které nesměl jíst ani on ani ti, kdo byli s ním, ale jen kněží?
5. Anebo nečetli jste v Zákoně, že o sobotách kněží v chrámě porušují sobotu, a přece jsou bez viny?
6. Pravím vám, že zde je někdo větší než chrám.
7. Kdybyste věděli, co znamená: "Milosrdenství chci, a ne oběť", neodsoudili byste nevinné.
8. Vždyť Syn člověka je pánem soboty.”
9. A když odtamtud odešel, přišel do jejich synagogy.
10. A hle, byl tam člověk, který měl odumřelou ruku. I otázali se ho: “Je dovoleno v sobotu uzdravovat?” To proto, aby jej obžalovali.
11. On jim řekl: “Kdyby měl někdo z vás ovci a ta by mu v sobotu spadla do jámy, což by ji neuchopil a nevytáhl?
12. Oč je člověk cennější než ovce! Proto je dovoleno v sobotu činit dobře.”
13. Potom tomu člověku řekl: “Natáhni svou ruku.” Natáhl ji, a byla zase v pořádku a zdravá jako ta druhá.
14. Farizeové však vyšli a radili se proti němu, jak by ho zahubili.
15. Ježíš to věděl a odešel odtamtud. A následovaly jej velké zástupy a on je všechny uzdravil;
16. a přísně jim domluvil, aby nerozšiřovali pověst o něm.
17. To proto, aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše:
18. "Hle, můj služebník, kterého jsem si vyvolil, můj milovaný, kterého si oblíbila má duše. Vložím na něho svého Ducha a ohlásí soud národům.
19. Nebude se přít ani křičet, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas.