8. Když to Šimon Petr uviděl, padl k Ježíšovým kolenům a řekl: “Odejdi ode mne, Pane, protože jsem hříšný člověk.”
9. Neboť jeho i všech, kteří byli s ním, se zmocnil úžas nad tím úlovkem ryb, které chytili;
10. stejně i Jakuba a Jana, synů Zebedeových, kteří byli Šimonovými společníky. Ježíš řekl Šimonovi: “Neboj se, od nynějška budeš lovit lidi.”
11. Přirazili s loďmi ke břehu, všechno opustili a vydali se za ním.
12. I stalo se, když byl v jednom z těch měst, hle, byl tam muž plný malomocenství. Jakmile uviděl Ježíše, padl na tvář a poprosil ho: “Pane, chcešli, jsi mocen mě očistit.”
13. On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: “Chci, buď očištěn.” A hned od něho malomocenství odešlo.
14. Nařídil mu, aby nikomu nic neřekl, nýbrž: “Odejdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, jak nařídil Mojžíš, jim na svědectví.”
15. Pověst o něm se rozšiřovala stále víc a scházely se velké zástupy, aby naslouchaly a byly uzdravovány ze svých nemocí.
16. On se však uchyloval na pustá místa a modlil se.
17. I stalo se, že jednoho dne učil a kolem seděli farizeové a učitelé Zákona, kteří přišli ze všech galilejských a judských vesnic i z Jeruzaléma. A byla tam Pánova moc, aby [je] uzdravoval.
18. A hle, muži nesli na lůžku člověka, který byl ochrnutý, a snažili se ho vnést dovnitř a položit před něj.
19. A když kvůli zástupu nenalezli způsob, jak by ho vnesli dovnitř, vystoupili na střechu a skrze hliněné tašky ho s nosítky spustili doprostřed před Ježíše.
20. Když uviděl jejich víru, řekl: “Člověče, tvé hříchy jsou ti odpuštěny.”
21. Učitelé Zákona a farizeové o tom začali rozvažovat: “Kdo je tento člověk, že mluví tak rouhavě? Kdo může odpustit hříchy, než sám Bůh?”
22. Ježíš však poznal jejich myšlenky a odpověděl jim: “Co rozvažujete ve svých srdcích?