16. On se však uchyloval na pustá místa a modlil se.
17. I stalo se, že jednoho dne učil a kolem seděli farizeové a učitelé Zákona, kteří přišli ze všech galilejských a judských vesnic i z Jeruzaléma. A byla tam Pánova moc, aby [je] uzdravoval.
18. A hle, muži nesli na lůžku člověka, který byl ochrnutý, a snažili se ho vnést dovnitř a položit před něj.
19. A když kvůli zástupu nenalezli způsob, jak by ho vnesli dovnitř, vystoupili na střechu a skrze hliněné tašky ho s nosítky spustili doprostřed před Ježíše.
20. Když uviděl jejich víru, řekl: “Člověče, tvé hříchy jsou ti odpuštěny.”
21. Učitelé Zákona a farizeové o tom začali rozvažovat: “Kdo je tento člověk, že mluví tak rouhavě? Kdo může odpustit hříchy, než sám Bůh?”
22. Ježíš však poznal jejich myšlenky a odpověděl jim: “Co rozvažujete ve svých srdcích?
23. Co je snadnější? Říci: "Tvé hříchy jsou ti odpuštěny", nebo říci: "Vstaň a choď"?
24. Abyste však věděli, že Syn člověka má na zemi pravomoc odpouštět hříchy,” řekl ochrnutému: “Tobě pravím, vstaň, vezmi svá nosítka a jdi do svého domu.”
25. A ten hned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, a oslavuje Boha odešel do svého domu.
26. Všech se zmocnil úžas a oslavovali Boha; byli naplněni bázní a říkali: “Dnes jsme uviděli neobyčejné věci.”
27. Po těchto událostech Ježíš vyšel a pohlédl na celníka jménem Lévi, sedícího v celnici, a řekl mu: “Následuj mne.”
28. A on všeho zanechal, vstal a následoval ho.
29. Lévi mu připravil ve svém domě velkou hostinu. Byl tam veliký zástup celníků i jiných, kteří s nimi byli u stolu.
30. Farizeové a jejich učitelé Zákona reptali na jeho učedníky a říkali: “Proč jíte a pijete s celníky a hříšníky?”
31. Ježíš jim odpověděl: “Lékaře nepotřebují zdraví, nýbrž nemocní.
32. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšné k pokání.”
33. Oni mu pak řekli: “Janovi učedníci se často postí a konají modlitby, stejně i učedníci farizeů; tvoji však jedí a pijí.”