6. Pán řekl: “Kdybyste měli víru jako zrno hořčice, řekli byste této moruši: "Vykořeň se a přesaď se do moře", a poslechla by vás.”
7. “Kdo z vás, kdo má otroka, který oře nebo pase stádo, mu řekne, když se vrátí z pole: "Pojď hned a ulehni ke stolu"?
8. Neřekne mu spíše: "Připrav něco k jídlu, opaš se a obsluhuj mne, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty"?
9. Děkuje snad tomu otroku, že udělal, co [mu] bylo přikázáno? [Nemyslím.]
10. Tak i vy, když uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: "Jsme nehodní otroci; udělali jsme, co jsme byli povinni udělat."”
11. A stalo se, když byl na cestě do Jeruzaléma, že procházel Samařskem a Galileou.
12. Když vcházel do jedné vesnice, setkalo se s ním deset malomocných mužů, kteří zůstali stát opodál
13. a hlasitě zvolali: “Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!”
14. Když je uviděl, řekl jim: “Jděte a ukažte se kněžím.” A stalo se, když odcházeli, že byli očištěni.
15. Jeden z nich, když uviděl, že je uzdraven, se vrátil a velikým hlasem oslavoval Boha;
16. padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. A byl to Samařan.
17. Ježíš na to řekl: “Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět?
18. Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal chválu Bohu, kromě tohoto cizince?”
19. A řekl mu: “Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.”
20. Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: “Boží království nepřichází tak, abyste ho mohli pozorovat;
21. ani neřeknou: "Hle, je tu" nebo "je tam". Neboť hle, Boží království je mezi vámi.”
22. Učedníkům řekl: “Přijdou dny, kdy zatoužíte spatřit aspoň jeden ze dnů Syna člověka, ale nespatříte.