14. On mne oslaví, neboť z mého vezme a oznámí to vám.
15. Všechno, co má Otec, je mé; proto jsem řekl, že z mého bere a vám to oznámí.”
16. “Zanedlouho mě již nespatříte a zanedlouho mě opět uvidíte, [protože odcházím k Otci].”
17. Někteří z jeho učedníků si mezi sebou řekli: “Co znamená to, co nám říká: "Zanedlouho mě nespatříte a opět zanedlouho mě uvidíte" a "Odcházím k Otci"?”
18. Říkali: “Co znamená to, [co říká]: "Zanedlouho"? Nevíme, co mluví.”
19. Ježíš poznal, že se ho na to chtěli ptát, a řekl jim: “Dohadujete se mezi sebou o tom, že jsem řekl: "Zanedlouho mě nespatříte a opět zanedlouho mě uvidíte"?
20. Amen, amen, pravím vám, vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat; vy budete zarmouceni, ale váš zármutek se změní v radost.
21. Žena, když rodí, má zármutek, protože přišla její hodina; ale když porodí dítě, nevzpomíná již na soužení pro radost, že se na svět narodil člověk.
22. Tak i vy nyní máte zármutek; opět vás však uvidím a vaše srdce se bude radovat a vaši radost vám nikdo nevezme.
23. V té hodiněse mě nebudete na nic ptát. Amen, amen, pravím vám: Jestliže o něco požádáte Otce v mém jménu, dá vám to.