40. Ježíš jí říká: “Neřekl jsem ti, že jestliže uvěříš, uvidíš Boží slávu?”
41. Odstranili tedy kámen. Ježíš pozvedl oči vzhůru a řekl: “Otče, děkuji ti, že jsi mne vyslyšel.
42. Já jsem věděl, že mne vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který tu stojí okolo, aby uvěřili, že ty jsi mne poslal.”
43. A když to řekl, silným hlasem zvolal: “Lazare, pojď ven!”
44. Ten, který byl mrtvý, vyšel, ruce i nohy měl svázány pruhy plátna a jeho tvář byla zavinuta šátkem. Ježíš jim řekl: “Rozvažte ho a nechte ho odejít!”
45. Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a spatřili, co učinil, v něho uvěřili.
46. Někteří z nich však odešli k farizeům a řekli jim, co Ježíš učinil.
47. Velekněží a farizeové shromáždili veleradu a říkali: “Co uděláme? Vždyť tento člověk činí mnohá znamení.
48. Jestliže ho necháme tak, všichni v něho uvěří a přijdou Římané a vezmou nám toto místo i národ.”
49. Jeden z nich, nějaký Kaifáš, který byl onoho roku veleknězem, jim řekl: “Vy nic nechápete;
50. ani nemyslíte na to, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.”
51. Toto však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz onoho roku vyslovil proroctví, že Ježíš má zemřít za národ,
52. a ne jenom za národ, ale také za to, aby rozptýlené Boží děti shromáždil v jedno.
53. Od toho dne byli tedy rozhodnuti, že ho zabijí.
54. Ježíš pak již nechodil veřejně mezi Židy, ale odešel odtud do kraje blízko pustiny, do města jménem Efraim, a tam zůstal s učedníky.