1. Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta.
2. Byla to ta Marie, která Pána pomazala vonným olejem a jeho nohy vytřela svými vlasy; její bratr Lazar byl nemocen.
3. Sestry mu poslaly vzkaz: “Pane, hle, ten, kterého máš rád, je nemocen.”
4. Když to Ježíš uslyšel, řekl: “Tato nemoc není k smrti, ale k Boží slávě, aby Boží Syn byl skrze ni oslaven.”
5. Ježíš miloval Martu i její sestru a Lazara.
6. Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na místě, kde byl.
7. Až potom řekl učedníkům: “Pojďme opět do Judska.”
8. Učedníci mu řekli: “Rabbi, teď tě Židé chtěli ukamenovat, a zase tam chceš jít?”
9. Ježíš odpověděl: “Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, protože vidí světlo tohoto světa.
10. Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světlo.”
11. To pověděl a potom jim řekl: “Náš přítel Lazar usnul; ale jdu, abych ho probudil.”
12. Učedníci mu řekli: “Pane, spíli, bude v pořádku.”
13. Ježíš však mluvil o jeho smrti, zatímco oni si mysleli, že mluví o přirozeném spánku.
14. Tehdy jim Ježíš řekl otevřeně: “Lazar zemřel.
15. A kvůli vám se raduji, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Pojďme k němu.”
16. Tomáš, řečený Didymos, řekl svým spoluučedníkům: “Pojďme i my, ať spolu s ním zemřeme!”
17. Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě.
18. Betanie byla blízko Jeruzaléma, vzdálena asi patnáct stadií.
19. Mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je potěšili ve smutku pro [jejich] bratra.
20. Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, vyšla mu vstříc; Marie seděla v domě.
21. Marta Ježíšovi řekla: “Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel.
22. [Ale] i nyní vím, že o cokoli bys Boha požádal, Bůh ti to dá.”
23. Ježíš jí řekl: “Tvůj bratr vstane.”
24. Marta mu řekla: “Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.”
25. Ježíš jí řekl: “Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít.
26. A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře na věčnost. Věříš tomu?”
27. Řekla mu: “Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.”
28. Když to pověděla, odešla a zavolala svou sestru Marii; tajně jí řekla: “Učitel je tu a volá tě.”
29. Ta, když to uslyšela, rychle vstala a šla k němu.
30. Ježíš ještě nepřišel do vesnice, ale byl dosud na tom místě, kde se s ním setkala Marta.
31. Když Židé, kteří byli s Marií v domě a potěšovali ji, uviděli, že rychle vstala a vyšla, vydali se za ní; domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.
32. Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, padla mu k nohám a říkala: “Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel.”
33. Když ji Ježíš uviděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu se rozhorlil, zachvěl se
34. a řekl: “Kam jste ho položili?” Řekli mu: “Pane, pojď a podívej se!”
35. Ježíš zaplakal.
36. Židé říkali: “Hle, jak ho měl rád.”
37. Někteří z nich však řekli: “Nemohl ten, který otevřel oči slepého, způsobit také, aby tento člověk nezemřel?”
38. Ježíš, znovu v sobě rozhorlen, přišel k hrobu; byla to jeskyně a na ní ležel kámen.
39. Ježíš pravil: “Odstraňte ten kámen!” Marta, sestra toho zesnulého, mu řekla: “Pane, již zapáchá, vždyť je to čtvrtý den.”
40. Ježíš jí říká: “Neřekl jsem ti, že jestliže uvěříš, uvidíš Boží slávu?”
41. Odstranili tedy kámen. Ježíš pozvedl oči vzhůru a řekl: “Otče, děkuji ti, že jsi mne vyslyšel.
42. Já jsem věděl, že mne vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který tu stojí okolo, aby uvěřili, že ty jsi mne poslal.”
43. A když to řekl, silným hlasem zvolal: “Lazare, pojď ven!”
44. Ten, který byl mrtvý, vyšel, ruce i nohy měl svázány pruhy plátna a jeho tvář byla zavinuta šátkem. Ježíš jim řekl: “Rozvažte ho a nechte ho odejít!”
45. Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a spatřili, co učinil, v něho uvěřili.
46. Někteří z nich však odešli k farizeům a řekli jim, co Ježíš učinil.
47. Velekněží a farizeové shromáždili veleradu a říkali: “Co uděláme? Vždyť tento člověk činí mnohá znamení.
48. Jestliže ho necháme tak, všichni v něho uvěří a přijdou Římané a vezmou nám toto místo i národ.”
49. Jeden z nich, nějaký Kaifáš, který byl onoho roku veleknězem, jim řekl: “Vy nic nechápete;
50. ani nemyslíte na to, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.”
51. Toto však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz onoho roku vyslovil proroctví, že Ježíš má zemřít za národ,
52. a ne jenom za národ, ale také za to, aby rozptýlené Boží děti shromáždil v jedno.
53. Od toho dne byli tedy rozhodnuti, že ho zabijí.
54. Ježíš pak již nechodil veřejně mezi Židy, ale odešel odtud do kraje blízko pustiny, do města jménem Efraim, a tam zůstal s učedníky.
55. Byly blízko židovské velikonoce a mnozí z venkova vystupovali před svátky do Jeruzaléma, aby se očistili.
56. Hledali Ježíše, a jak stáli v chrámě, říkali si mezi sebou: “Co myslíte? Že by nepřišel na svátky?”
57. Velekněží a farizeové totiž vydali nařízení, že pokud by se někdo dověděl, kde je, má to oznámit, aby ho mohli zajmout.